Na slovíčko s Lenkou Klausovou

Vážení čtenáři, další rok rozhovorů Na slovíčko zahajujeme s paní Lenkou Klausovou, samotnou majitelkou Angusfarm, která provoz podniku spolu s manželem Marcelem převzala v roce 2017. Pro ni jsme si připravili dokonce sedm otázek.

Kudy vedla tvoje a Marcelova cesta do Angusfarm? Jak dlouho už restauraci provozujete? Měli jste s manželem předchozí zkušenosti v oboru gastronomie?

Protože jsme nepomučtí, restauraci jsme samozřejmě dobře znali, navštěvovali jsme ji od jejího otevření v roce 2004. Postupně jsme tam oslavili všechny naše narozeniny, výročí, narození a křtiny dětí… toto místo nám prostě přirostlo k srdci. Také jsme se spřátelili s bývalými majiteli a toto přátelství trvá dodnes. Bylo tedy tak nějak přirozené, že když se Silovských v roce 2017 rozhodli restauraci prodat a nabídli nám ji jako prvním, nezaváhali jsme. Dobré jídlo milujeme a hlavně jsme chtěli tuto zavedenou a celorepublikově známou restauraci v našem kraji udržet a třeba pozvednout. I když nám bylo jasné, že to je bláznivé, obzvlášť když s gastronomií nemáme na poli provozní absolutně žádné zkušenosti.

Uplynuly už dva roky od rozsáhlé rekonstrukce restaurace. Co všechno se v jejím rámci předělávalo? Jak hodnotíš úpravy s odstupem času? Udělala bys dnes něco jinak?

V prvním roce po převzetí jsme se snažili stabilizovat životní funkce. Dělali jsme sice už tehdy zásadní a nákladné rekonstrukce, ale ty nebyly na první pohled až tak vidět. Potřebovali jsme najít další skvělé lidi do týmu, zalátovat zásadní nedostatky v tehdejší kuchyni a v řeznictví, vyřešit fatální nedostatek vody a problém s odpadem, upravit stodolu…

Co bylo ale nejzásadnější, tento první rok jsme nahrávali a získávali zkušenosti a zároveň jsme začali vymýšlet, projektovat a připravovat kompletní přestavbu, do které jsme se potom pustili v zimě 2018/2019. Během jediného měsíce, kdy jsme měli zavřeno, nezůstal kámen na kameni. Zásadně jsme překopali a hlavně zvětšili prostory restaurace, kuchyně a zázemí. V průběhu téhož měsíce jsme se nakonec pustili i do modernizace penzionu v hlavní budově. Bylo to velmi náročné na práci a hlavně na koordinaci, ale výsledek myslím stojí za to. Byli jsme ohromně pyšní, že jsme podle plánu první únorový večer mohli udělat otevírací večírek. Nejvíce nás ale těší nadšené reakce hostů.

Doteď se občas stane, že přijede host, který v Soběsukách dlouho nebyl, a nechápavě se rozhlíží. Navýšení kapacity a celkové zlepšení kvality našeho zázemí a služeb samozřejmě zvedlo návštěvnost výrazně. A co bychom udělali jinak? S novým vzhledem i rozložením jsme maximálně spokojeni, tam bychom neměnili nic. Jen nás dostihl stále se opakující problém. Opět je málo místa. V restauraci, v kuchyni, ve skladech a hlavně v penzionu.

Již jsi zmínila penzion a stodolu, které k restauraci přiléhají. Jaké konkrétní změny se děly zde?

Abychom z rekonstrukcí nevyšli, v zimě 2019/2020 jsme se pustili do přidělání dalších 5 luxusních pokojů nad vedlejší budovou řeznictví. Tyto pokoje jsou již řešeny bez větších kompromisů a jistě mohou pohostit i náročné klienty. Navíc ráno vyjít z pokoje rovnou na pavlač a nadechnout se čerstvého vzduchu, pokochat se výhledem do krajiny či venkovské atmosféry Soběsuk, to má pro hosty jistě další přidanou hodnotu. Ne nadarmo jsme byli na začátku tohoto roku překlasifikováni na nejvyšší možnou kategorii penzionů v ČR – čtyřhvězdičkový superior. Na to jsme opravdu hrdí.

Co se týče stodoly, jak už jsem uvedla, tu jsme z nejhoršího dostali již v prvním roce. Teď nás čeká postupná změna krbu, protože i když je atraktivní na pohled, trápí nás jeho funkčnost. Jedná se ale o takovou dominantu prostoru, že její přeměna jistě významně zamává s celkovým vzhledem. Momentálně jsme ve fázi rozmýšlení.

Rok 2020 nebyl pro restaurace úplně nejveselejší a zdá se, že ani počátek tohoto roku nebude podnikům moc přát. Provozovatelé musí překonávat řadu překážek. Co myslíš, že by mohlo Angusfarm v tuto chvíli nejvíce podpořit?

Ano, je to pro nás všechny těžké, a to finančně i citově. Není nic smutnějšího než nachystaná prázdná restaurace. Ne proto, že by lidé neměli zájem přijít, ale protože to prostě není možné. Respektujeme vládní nařízení a děláme, co můžeme. Některé náklady nám pokryjí čerpané podpory, něco utržíme z vydávání pokrmů formou take away či ve farmářském autíčku. Celkové ztráty nám to ale jistě nepokryje. Doufáme, že už brzy se vše vrátí do normálních kolejí, i když třeba v nějaké omezenější formě. Protože zájem lidí navštívit naši restauraci a pochutnat si na kvalitním jídle věřím pořád trvá. Takže odpověď na otázku, co bychom si přáli za podporu a co bychom přivítali? Jednoznačně je to znovuotevření, abychom mohli makat a ztráty dohnat.

Máte nějaké konkrétní plány do budoucna? Budete např. rekonstruovat další část objektu? Na co byste se chtěli v nejbližší době zaměřit?

Plánů máme neustále plnou hlavu. Hodně s manželem cestujeme a samozřejmě od té doby, co máme restauraci, ještě více sledujeme trendy, co se nám kde líbí. Sbíráme inspiraci a chceme svoji restauraci neustále vylepšovat. O úpravě stodoly jsem již mluvila, zároveň neustále přemýšlíme, jak by šlo případně rozšířit ubytování či vyžití pro ubytované. V neposlední řadě bychom rádi také neustále zatraktivňovali náš jídelníček – vyzkoušeli bychom například i jiné typy masných hovězích plemen či zařadili nějakou speciální úpravu hovězího, třeba na asijský způsob. To jsou však zatím jen myšlenky, zásadní bude znovu otevřít a navázat na úspěšná minulá období. Věřím, že už to nebude dlouho trvat.

V čem si myslíš, že tkví síla Angusfarm? Co je důvodem, proč se sem lidé rádi vrací? Na co bys nalákala potenciální hosty?

Věřím tomu, že zcela zásadní je kvalita jídla a taktéž kvalita lidí, kteří jídlo připravují a servírují. To je podle mě alfa a omega úspěšné restaurace. K tomu se pak přidávají další aspekty, jako je prostředí restaurace, zahrada, stodola, ubytování v kontextu venkovského prostředí. Jsem ráda, že se k nám hosté vracejí i z daleka. To je asi ta nejlepší reklama.

Nemůžeme si odpustit dotaz na oblíbenou kuchyni, oblíbené jídlo a na závěr oblíbený pokrm z nabídky AF.

Odjakživa miluji Itálii ve všech jejích formách, přijde mi jako země zaslíbená. Mají tam vše, co mám ráda – skvělé hory, moře, jídlo, módu, zajímavou historii, příjemný jazyk a hlavně lidi, kteří jsou přátelští, elegantní a umějí si život užívat. Několikrát do roka se tam s manželem vracíme a užíváme si hlavně jídlo, které je zpravidla výborné i v úplně obyčejných restauracích. Například ryby a mořské plody jsem nikde nejedla lepší.

Z dalších kuchyní jsem si v poslední době oblíbila asijská jídla od sushi po pěkně ostré curry. U východních kuchyní oceňuji hlavně lehkost jídla a chuťovou dokonalost. Také jsem zjistila, že se ze mě stává milovník pálivého.

No, a co mám nejraději u nás? Snažím se to střídat a z pracovních důvodů ochutnávat pravidelně všechno, ale nejvíce si pochutnám, když si dopřeji náš tradiční tatarák, čuňácké topinky a k tomu plzeňskou dvanáctku. To je úplný orchestr. 🙂